Je elektromobilita na Noci vědců ještě správně nebo je to už běžná každodenní věc?

Je elektromobilita na Noci vědců ještě správně nebo je to už běžná každodenní věc?

Každoročně se koná v České republice na vysokých školách a univerzitách Noc vědců. Akce, kdy školy otevřou svá pracoviště veřejnosti a zejména té nejmladší, aby jim ukázaly možnosti, kde se mohou v budoucnu realizovat studiem i prací. Pokud možno, hodně zajímavou formou. Ostatně stále jsme zemí Komenského a Škola hrou by měla být alfou a omegou vzdělávacího systému.

Na elektrotechnických fakultách se katedry a jejich studenti zabývají mj. i elektrickými pohony. Nejen v dnes běžných lokomotivách na železnici, ale i v dalších vozidlech. Počínaje koloběžkami a kamiony konče. Nebo vlastně ne koloběžkami, ale dnes moderními elektroboardy, či jinak nazývanými hoverboardy. V podstatě deskami na dvou bočních kolech s elektrickým pohonem. Prakticky  starým známým seagwayem, jen bez oné ovládací tyče s řídítky. A taky cenově daleko přístupnějším. Nebavíme se o sto a více tisících korunách českých, ale o pár tisících korunách českých.

Proto si v rámci školy hrou mohli takové elektrické vozítko vyzkoušet i děti na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava, konkrétně pracovišti Fakulty elektrotechniky a informatiky. A zjistit na vlastní kůži, jak je to s elektrickým pohonem. Nebyla by to vysoká škola, kdyby to udělala jednoduše tak, jak se dá hoverboard běžně koupit. Od dětí po tatínky a maminky – díky nosnosti 100 kg – vznikla pomocí malé nástavby trojkolová motokára. Posez maximálně jednoduchý, ovládání pákami. Dolů jízda vpřed, nahoru vzad. 2 nezávislé motory na 2 kolech dovolují i chování pásového tanku, tedy otáčení na místě dokolečka. I tímto způsobem se dá seznamovat s vlastnostmi elektropohonu. Jednoduše a účelně.

Předvedla se samozřejmě i jiná vozítka, už značně dospělejší. Například elektrická přestavba známého roadsteru Kaipan ze Smržovky, stavebnice auta homologovaného pro běžný provoz na silnicích, doposud nabízená jen se spalovacími motory. Nejen na vyměnitelný box s bateriemi, ale i vodíkovým článkem místo baterie. Také slunce se mohlo zapojit do napájení, konkrétně u zkušebního MPV Citroen Berlingo, ověšeného shora i kolem malými, pružnými fotovoltaickými panely. Že dokáží plochy střech aut opravdu elegantně doplnit baterii, dokazuje i 18 let starý sériově vyráběný Peugeot 106 electric. Obyčejný fotovoltaický panel na zahrádce auta dokáže nabít auto denně na 10 km jízdy. Zdá se to sice málo, ale rok má 365 dní a tady můžeme mít 3.650 km v podstatě zdarma. U spalovacího vozu s 8 litry spotřeby na 100 km a cenou benzínu 30 Kč za litr, bychom museli zaplatit tučných 8.640,- Kč.

A třešnička na dortu na závěr – zájemci se povozili v elektrickém Peugeotu Ion, G-Stromos i Nissanu Leaf. A Peugety Ion si mohli v areálu školy zkusit i řídit. Prakticky všichni byli nadšeni a jejich další auto bude určitě elektro.

Ing. Radovan Burkovič